„… který o vás stále zápasí modlitbami…“ Koloským 4:12
Pavel napsal: „Pozdravuje vás Epafras … který o vás stále zápasí modlitbami…“ (Koloským 4:12). Při modlitbách za druhé někdy máme pocit, že je to „dřina“. Pokud si to uvědomíš a smíříš se s tím, neodradí tě, když při modlitbě nebudeš prožívat žádné zvláštní pocity. Můžeš se usmát a říct si: „V Bibli vidíme, že se to někdy stává.“ G. Campbell Morgan řekl: „Člověk může přednést úžasně formulovanou modlitbu, vyčerpávající, co se týká množství proseb, ale pokud potom cítí pocit uspokojení, nemohla ta modlitba být opravdová.“ Co tím chtěl říci? Když se pomodlíš, budeš se cítit dobře. Nicméně tvým cílem nemá být dobrý pocit z toho, že ses modlil, nebo touha zažívat během modlitby dobré pocity. Pamatuj, že:
1) Modlitba je služba. Je to jako jít do práce. Děláš to proto, že je to závazek, a také kvůli odměně, kterou za to dostáváš.
2) Modlitba je kázeň. Starší generace mluvívala o „promodlení se“. Promodlení se skrze co? Skrze rozptýlené myšlenky, únavu, strach a jakoukoliv jinou formu odporu a rozptylování. Když vstoupíš do „modlitební zóny“, satan s tebou bude bojovat na každém kroku. Jestli ale stojíš v Ježíšově jménu, síly temnoty ustoupí, a ty zvítězíš (viz Jan 14:13–14).
3) Modlitba je radost. Nestane se to pokaždé, ale když budeš v modlitbách věrný, zažiješ chvíle, kdy si celá tvá bytost bude vědoma Boží přítomnosti, budeš vnímat odpovědi na své modlitby a budeš cítit, že tě Bůh vede. A dokonce i tehdy, kdy odpověď nebude úplně konkrétní, budeš z Boží přítomnosti odcházet se slovy: „Teď mám v té věci pokoj.“