„Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.“ 2. Mojžíšova 20:8
Čtvrté přikázání říká: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý“ (2. Mojžíšova 20:8). Toto přikázání nemá být vykládáno zákonicky. V Ježíšově době existovalo přes tisíc pět set věcí, které Mojžíšův zákon zakazoval dělat v sobotu – např. koupat se, chodit příliš daleko nebo škrábat se po bleším kousnutí. Nesmí být vykládáno ani volně. Protikladem zákonictví je svévole. Jdeme v neděli kamkoliv, jenom ne do církve, a potom se vymlouváme: „Budu tam duchem,“ nebo „cítím se Bohu blíž na golfovém hřišti nebo na pláži.“ To pro Boha není přijatelné! Přikázání nelze vykládat ani omezeně. Nemůžeš v neděli chodit do shromáždění a po zbytek týdne Boha ignorovat. On není jen Pánem sabatu, on je Pánem tvého života. Smyslem sabatu je:
1) Den odpočinku. Obnova začíná odpočinkem. Kdosi řekl: „Když máš rád to, co děláš, tak to není práce.“ To může být pravda, ale taková filozofie může vést k vyhoření a zhroucení se. David řekl: „… vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje…“ (Žalm 23:2–3). Všimni si slova „klidná“. Každý sedmý den Bůh nazývá „oddechovým časem“.
2) Den obnovy. Biblický komentátor William Barclay na konci svého života řekl: „Jsem starý a naučil jsem se, že existuje málo věcí, na nichž skutečně záleží. Ale na těch málo věcech záleží opravdu hodně.“ Uctívání společně s ostatními věřícími je důležité, protože poznáváme věci, na nichž Bohu záleží: jeho Slovo, jeho vůli, jeho povolání, jeho milost, jeho rodinu a uctívání.