„Dát se vést … Duchem je život a pokoj.“ Římanům 8:6
Rozhodni se pro duchovní způsob uvažování, ne pro tělesný. Tělesnost je jádrem naší neobrozené přirozenosti a přežívá v nás i poté, co jsme se stali křesťany. Její gravitační síla nás neustále táhne od Boha k životu v sobectví. Bible nás varuje: „Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu“ (Římanům 8:7). Tělesná mysl působí, že jsme podezíraví, skeptičtí, vyvyšujeme sami sebe a jsme duchovně slepí vůči Boží vůli. Duchovní smýšlení znamená, že se rozhodujeme na základě Božího Slova a pod vedením Ducha. Dobrou zprávou přitom je, že: „… nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá“ (Římanům 8:9). Není nutné, abys podléhal tělu; můžeš se sám rozhodnout, zda se necháš vést tělem nebo Duchem!
Když Petr uvažoval duchovně, dostalo se mu zjevení Ježíšova božství: „‚Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.‘ Ježíš mu odpověděl: ‚… ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích‘“ (Matouš 16:16–17). Krátce nato Ježíš svěřil učedníkům, jak hrozným způsobem zemře. V tu chvíli to Petr v dobrém úmyslu, ale v tělesnosti, která jej svedla, odmítl přijmout: „… Pane, to se ti nemůže stát!“ (Matouš 16:22). Tělesné uvažování je satanův svod. Proto Ježíš Petrovi řekl: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé myšlení není z Boha, ale z člověka!“ (Matouš 16:23).
Zaměřuj proto svou mysl stále duchovním směrem a buď připraven plnit Boží vůli.