„Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh.“ Žalm 46:11
Jeden spisovatel řekl, že když už jedeš z posledních sil, tak místo toho, abys sám sobě nadával za neúspěšné snahy o „duchovnost“, je čas „přiložit škrtidlo na rány zaneprázdněnosti“. Jinak vykrvácíš až k duchovní smrti. Když budeme dělat víc a rychleji, nepřinese nám to pokoj. Rozptýlení pozornosti není nic víc než momentální únik. Dříve či později se musíme zastavit. Bůh nás vyzývá: „Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh“ (Žalm 46:11). Když jsme přinuceni se ztišit, velikost tíhy, kterou neseme, se stane obrovskou a osamělost nesnesitelnou. Tempo nám brání v přemýšlení, cítění a poznání, že dříve či později se budeme muset zastavit. Když potřebuješ duchovní obnovení, nechoď k telefonu. Běž k trůnu! Tví přátelé, bez ohledu na to, jak jsou dobří, nemohou tvé potřeby naplnit tak, jak to může udělat Bůh. Ježíš řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“ (Matouš 11:28). Ber to jako osobní pozvání k rozhovoru, kdy mu můžeš říct, jak se cítíš. Stejně jako když dítě mluví s milujícími rodiči, kteří mu mohou pomoci. Vyhraď si určité místo, kde budeš s Bohem sám, a cílevědomě dbej na to, abys tam často chodil. Neříkej Bohu jen o tom, co potřebuješ; poslouchej také, co se ti snaží říci on. Nespěchej zpátky do každodenního shonu. Zůstávej v Boží přítomnosti tak dlouho, dokud nepochopíš, že břemena, která neseš, nikdy nebyla určena k tomu, abys je sám nosil na svých ramenou. Nejdůležitější věcí je nalézt čas na to, co považuješ za důležité. Proto si srovnej priority a na prvním místě „hledej jeho království“ (viz Matouš 6:33). Stále platí: „… přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám“ (Jakub 4:7).