„Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře…“ Matouš 6:6
Pokoušel ses někdy o konverzaci s hodně malým dítětem? Když jsi uprostřed věty, napadne ho, že teď je ten správný čas, aby si hrálo s hračkami nebo honilo psa kolem domu. Někdy tak jednáme s Bohem. Věnujeme mu několik uspěchaných minut a rozptýlených myšlenek, ale nevyhradíme si čas a místo, abychom mu věnovali plnou pozornost. Zapomínáme, že místo modlitby je také místem vyslyšení modlitby! Naším problémem je „boj s toulavými myšlenkami“. Věci, na které jsme zapomněli, najednou „pochodují“ naší myslí a dožadují se pozornosti. Jakub ale varuje, že pokud jsme „rozpolcení“, naše modlitby nebudou vyslyšeny (viz Jakub 1:8). Co s tím můžeme dělat?
1) Modli se nahlas. Potom je pro tvou mysl těžší, aby se toulala. Ze začátku se možná budeš cítit divně, ale brzy ti v tom bude dobře.
2) Zapisuj si myšlenky, které tě rozptylují. Když se tvá vnitřní „telegrafní páska“ začne pohybovat, zapiš si každou myšlenku a zabývej se jí až později. Pokud se některé věci nemůžeš zbavit a stále o ní přemýšlíš, přines ji v modlitbě Bohu.
3) Veď si deník. Někdy vlastně nevíme, co chceme nebo co si o věci myslíme, dokud si to nenapíšeme. Potom se to ukáže jako v zrcadle: tvé nejhlubší potřeby a touhy se objeví před tebou a před Bohem. Řekni mu o svých touhách a dovol mu, aby je pročistil. Řekni mu o svých pokušeních a dovol mu, aby tě posílil. Řekni mu o svém vzteku a dovol mu, aby ti odpustil a dal ti sílu odpustit druhým. Neexistuje větší výsada, než výsada modlit se. Proto modlitbu nezanedbávej.