„Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného…“ Žalm 41:2
Jednou z nejobvyklejších výmluv, proč nechceme dávat potřebným, je: „Já jsem musel tvrdě pracovat, abych měl to, co mám; oni by měli dělat totéž.“ To je pravda, Bible učí, že pokud nejsi ochoten pracovat, nemáš právo na podporu (viz 2. Tesalonickým 3:10). Ale věděl jsi, že:
1) Každoročně zemře šest miliónů dětí mladších pěti let na podvýživu?
2) Jeden ze sedmi lidí na světě jde každý večer spát hladový?
3) Tři nejbohatší lidé na planetě mají dohromady větší bohatství, než jaké představuje součet hrubého národního produktu čtyřiceti osmi nejchudších zemí světa?
Generál Booth, zakladatel Armády spásy, řekl: „Jak chcete přesvědčit člověka o Boží lásce, když má omrzlá chodidla?“ Pokud tvé modlitby nejsou vyslyšeny, měl by ses nad tím zamyslet. Izraelci se postili a modlili, a potom si stěžovali, že Bůh na jejich modlitby neodpovídá. Tehdy jim Hospodin řekl: „Zdalipak půst, který si já přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!‘“ (Izajáš 58:6–9). Když budeš pečovat o potřebné, Pán zaslibuje, že tě „ve zlý den zachrání“ (viz Žalm 41:2). Je to něco, čím si můžeš být naprosto jistý.