„Nadarmo jsem bil vaše syny, nedali jste se napomenout.“ Jeremjáš 2:30
Jak reaguješ, když tě někdo napomene? Urazíš se? Vyložíš si to jako odmítnutí? Bráníš se? Sestřelíš posla špatných zpráv a ujistíš se, že už za tebou nikdy nepřijde? Spočítáš mu to a řekneš: „Ve srovnání s tím, čeho já jsem v životě dosáhl, jsi ty absolutní nula“? Propadneš sebelítosti a myslíš si, jak máš těžký život, protože ti lidé nerozumí a neoceňují tě?
Potřebujeme lidi, kteří k nám budou upřímní. Proč? Protože se snadno necháváme zaslepit svým egem! Když Bůh někoho pošle, aby tě napomenul, dělá to proto, že chce pro tebe to nejlepší. Jeho ochota tě napomenout ve skutečnosti dokazuje, jak moc mu na tobě záleží. „Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti“ (Židům 12:8). Proto zkontroluj svůj rodný list! Lidé, kteří jsou otevření vůči napomenutí, obecně mívají tyto čtyři vlastnosti:
1) Soudnost. Když se mýlí, jsou schopni to přiznat dříve, než jsou konfrontováni.
2) Poučitelnost. Jsou ochotni slyšet, rychle se učí a vždycky jsou otevření pro radu.
3) Dostupnost. Nesnaží se ti vyhnout.
4) Poctivost. Jsou oddaní pravdě bez ohledu na to, jak moc to bolí.
Připadá ti, že to je vysoký standard? Máš pravdu! Je to standard, jakému se pýcha brání a od kterého křehké ego utíká. Každý máme v sobě něco, co nás nutí chtít dobře vypadat, místo toho, abychom se snažili skutečně se stát dobrými. Takže když Bůh do tvého života pošle lidi, kteří tě milují natolik, že jsou k tobě upřímní, buď vůči nim otevřený. Závisí na tom tvůj osobní růst a úspěch.