„A právě proto vynaložte všechno úsilí a doplňte svou víru…“ 2. Petrova 1:5, ČSP
Jako vedoucí by ses měl držet tohoto oddílu Písma: „Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce“ (2. Petrova 1:3–8).
Všimni si slov „… abyste … připojili…“. Ať už jsi vedoucím doma, v práci nebo v církvi, musíš se stále učit a růst. Trvalá investice do vlastní osoby tě jistě časem přivede k růstu. Je pravda, že někteří lidé se rodí s větším přirozeným obdarováním než jiní. Schopnost vést je ale ve skutečnosti souhrnem dovedností, z nichž se téměř všem lze naučit a je možné se v nich zdokonalovat. Je to ale proces, který se nestane přes noc.
Vedení je složitá záležitost zahrnující mnoho různých aspektů jako např. respekt, zkušenost, odolnost vůči emocím, umění jednat s lidmi, kázeň, vizi, flexibilitu, načasování… Mohli bychom dlouze pokračovat. Proto na sobě vedoucí musí hodně pracovat, má-li jejich práce nést žádoucí ovoce. Aby sis mohl udržet vedoucí pozici, musíš se stále učit, což je trvalý proces vyžadující sebekázeň a vytrvalost. Tvým cílem by mělo být, aby každý den byl o trochu lepší, abys rozvíjel včerejší úspěch a poučil se z neúspěchu. Šalomoun to vyjádřil slovy: „Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí…“ (Přísloví 1:5).