„Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty.“ Žalm 19:13
Některé stránky sebe samého bez Boží pomoci nikdy neuvidíš. V určitém smyslu znáš sám sebe lépe než kdokoliv jiný. Jen ty máš přístup k vlastním vnitřním myšlenkám, pocitům a úsudkům. V jiném ohledu se naopak znáš hůř, než tě znají druzí. Jak to?
Protože hledáme logická vysvětlení, zdůvodňujeme, bagatelizujeme, zapomínáme a přikrašlujeme, a ani si neuvědomuje, že to děláme. Všichni máme egoistické sklony. Přisuzujeme si příliš mnoho zásluh a příliš málo viny. Uznáváme odborníky, kteří souhlasí s našimi názory, zatímco ignorujeme či zlehčujeme všechny důkazy o opaku. Naše paměť není jen obecně špatná, ona se mýlí ve prospěch našeho ega. V knize „Ekonomika“ je citován průzkum, podle nějž 83 % lidí věřilo ve vlastní schopnost činit správná rozhodnutí, ale jen 27 % dotázaných bylo přesvědčeno, že schopnost správně se rozhodnout mají i jejich blízcí spolupracovníci. Šokuje nás, když někdo prohlédne naším obranným mechanismem do naší duše. Není to tím, že by takový člověk byl génius, to jen my sedíme ve své vlastní „slepé skvrně“ a pokud v nás nepůsobí Duch svatý, většinou ani nedokážeme vidět vlastní hřích.
Žalmista napsal: „Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty. Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností. Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!“ (Žalm 19:13–15). Takovou modlitbu by ses měl denně modlit.