„… Kdo ale rozpozná vlastní poblouzení?“ Žalm 19:13, B21
Někdy se naše snahy uvidět pravdu o sobě podobají snaze uvidět vnitřek vlastních očních bulv. Žalmista se ptá: „Kdo ale rozpozná vlastní poblouzení?“ (Žalm 19:12, B21). Naštěstí nejsi ponechán napospas sám sobě. Duch svatý v tobě pracuje a tvým úkolem je jednoduše naslouchat a reagovat. Tvým nepřítelem není vina, ale hřích. Boží Duch často přichází s usvědčením. Když se to stane, správnou reakcí není snaha potlačit pocit viny, ale snaha vypořádat se s problémem. Pokud to neuděláš, mohou se problémy usazovat jako cholesterol ve tvých cévách.
Samson se ve chvíli velké krize snažil uplatnit svou sílu: „Nevěděl, že Hospodin od něho odstoupil“ (Soudců 16:20). Stal se lhostejným a ztratil citlivost na Boha. Naše tělo má úžasnou schopnost nás varovat před tím, co nás trápí, pokud se naučíme číst jeho signály. Na srdeční potíže mohou upozornit bolesti v hrudi, existují ale i další jemnější náznaky. Stejně se můžeme naučit rozpoznat, jak vypadají příznaky mozkové mrtvice.
Když budeš otevřený a budeš chtít, Bůh ti umožní, abys nalezl pravdu o své duši. Jestli budeš ponechán sám sobě, obvykle budeš racionalizovat nebo se bránit. Budeš patřit k těm, „… kdo říkají zlu dobro a dobru zlo…“ (Izajáš 5:20). Na druhou stranu je tu také nebezpečí, že se můžeš stát neurotickým a přehnaným analytikem. Madame Guyon varovala, že když se neustále snažíme poznávat a odhalovat své hříchy, jsme v nebezpečí, že se staneme více „závislými na snaze zkoumat sami sebe než na Bohu“.
Jaké je tedy východisko? Dovol svým myšlenkám a reakcím, aby byly vedeny Duchem svatým.