„… aby se na něm zjevily skutky Boží.“ Jan 9:3
Když se Ježíš setkal se slepým mužem, jeho učedníci okamžitě začali diskutovat o důvodu jeho stavu. Ptali se Ježíše: „‚Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?‘ Ježíš odpověděl: ‚Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží‘“ (Jan 9:2–3). Všimni si čtyř věcí:
1) Učedníci hned chtěli mužův problém přisuzovat hříchu. Satan se tě bude pokoušet přesvědčit, že kvůli svému hříchu jsi oddělen od Boží milosti. Tak to ale není! Bůh nezkoumá tvou minulost kvůli tomu, aby rozhodl o tvé budoucnosti.
2) Když ho Ježíš uzdravil, jeho sousedy více zajímaly řeči než oslava, a moc se toho nezměnilo! Začali se ptát: „‚Není to ten, kdo tu sedával a žebral?‘ Jedni říkali: ‚Je to on.‘ Jiní pak: ‚Není, ale je mu podoben‘“ (Jan 9:8–9).
3) Jeho uzdravení neobstálo v „testu zbožnosti“, protože farizeové řekli: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu“ (Jan 9:16).
4) Dokonce ani rodiče toho muže neměli svobodu chválit Boha, „… protože se báli Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy“ (Jan 9:22).
Pro sousedy byl někým, kdo mezi ně nezapadá, pro vedoucí církve byl předmětem debaty, pro rodiče společenskou poskvrnou. Proto ho vyhnali (viz Jan 9:34). Je to konec příběhu? Díky Bohu ne! „Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu … ‚Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí‘“ (Jan 9:35–39).
Místo toho, abys omílal svůj problém a poslouchal názory druhých, přines to v modlitbě Pánu. Když budeš svůj problém sdílet s druhými, v nejlepším případě získáš jejich sympatie; když ho ale budeš sdílet s Ježíšem, ukáže ti řešení.