„Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme…“ Židům 11:1
Když procházíš krizí, projeví se ve tvých slovech, postojích a jednání to, čemu skutečně věříš. Když zemřel Lazar, řekla jeho sestra Marta Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel“ (Jan 11:21). Vyjadřovala tím víru, která se týkala minulosti. Když jí Ježíš řekl: „Tvůj bratr vstane“ (Jan 11:23), odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den“ (Jan 11:24). To byla víra, týkající se budoucnosti. A když řekla: „Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá“ (Jan 11:22), vyjádřila víru týkající se přítomnosti.
Bible vysvětluje: „Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné“ (2. Korintským 4:17–18). „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“ (Židům 11:1). Pavel řekl: „… žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme“ (2. Korintským 5:7). Příliš často své pocity zakládáme na tom, co vidíme, místo na tom, co říká Bůh ve svém Slovu. Ale jak napsal spisovatel Jon Walker: „Když jsme přesvědčeni, že realita je omezena pouze na to, co vidíme, uvízneme v pasti názoru, že jediná pravda je ta viditelná. Staneme se vězni svého vlastního vnímání a přestaneme chodit vírou … Pro ty, kdo chodí vírou, vnější dojem nikdy nepředstavuje základní skutečnost. Skutečnost přesahuje to, co jsme schopni vidět. Věci, které nevidíme, jsou věčné: „Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné“ (2. Korintským 4:18). I když něco může vypadat jako špatné, Bůh si toho používá pro naše dobro (viz Římanům 8:28). On ví, jak ten příběh skončí. Proto upři pohled na neviditelné, a ne na to, co vidíš.“