„… kdybychom dokázali ovládat své jazyky…“ Jakub 3:2, přel. z angl.
Když jsme rozčílení, jsme v pokušení „prát špinavé prádlo druhých“. Jenže snažit se vypadat dobře na úkor druhého se vždycky vymstí. Jeden křesťanský spisovatel poznamenal: „Pocit spravedlnosti se změní ve stud rychleji, než odejdeš z místa rozhovoru, zavěsíš telefon nebo stiskneš ‚odeslat‘. Ani nedokážu dost zdůraznit, jak důležité je mít kontrolu nad svým jazykem. Kéž by mne byl někdo dřív varoval, abych přestal mluvit a začal se modlit!“
Dámě jménem Michaela posloužila tvrdá lekce. Během oběda v restauraci si s kolegyní zašly na toaletu. Při úpravě účesu začaly mluvit o lidech v práci a dělaly si z nich legraci. Michaela se hned navezla do kolegyně Běty, která prý nemá ponětí, kolik problémů působí ostatním v kolektivu. Když se chtěla pustit do podrobností, otevřely se dveře kabinky a vyšla Běta, celá rudá a rozčílená. Z oddechového rozhovoru byla ve zlomku vteřiny trapná scéna. Běta v pláči vyrazila ze dveří, ale Michaela nemohla vzít vyřčená slova zpět. Běta už se do práce nevrátila a druhý den dala výpověď. Zatímco její spolupracovníci otevřeně jásali, protože to považovali za dobrou zprávu, Michaela byla nešťastná. Zkusila Bětě zavolat, dokonce jí napsala omluvný dopis, ale odpovědi se nedočkala. A co je ještě horší, Michaela je křesťanka, kdežto Běta ne.
„Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám“ (Matouš 7:12, B21). Co vypustíš ven, vrátí se k tobě. A za plané tlachy jistě dostaneš bolestnou zpětnou ránu.