„Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.“ Filipským 1:21
Římská vězení byla hrozná místa. Trestanci byli téměř nazí, byli bičováni a nohy měli spoutané v okovech. Jejich krví nasáklé „oblečení“ nebylo vyměňováno ani uprostřed zimy. „Vnitřní vězení“, do něhož byli uvrženi Pavel a Silas (viz Skutky 16:24, ČSP), bylo nejhorší. Nedostatek vody, stísněné podmínky a zápach toalet (jestli se tomu tak dalo říkat) znemožňovaly spánek. Vězňové běžně prosili o smrt a někteří z nich dokonce spáchali sebevraždu. Byla to ta nejhorší noční můra! A přesto čteme: „Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali“ (Skutky 16:25). V překladu Bible „Poselství“ od Eugena Petersona je tento verš parafrázován takto: „Ostatní vězni nemohli uvěřit svým uším.“ Mluví se tady o vlivu na druhé lidi! Pavlův postoj měl na spoluvězně vliv ještě předtím, než se dozvěděli o jeho náboženském přesvědčení. Přiznejme si upřímně, že v církvi může zpívat kdokoliv včetně pokrytců. Když jsi ale schopen chválit Boha uprostřed bolesti, tlaků a problémů, je to něco jiného. Jak to mohli udělat? Měli perspektivu víry!
Nejde o to, co jsi ztratil; počítá se to, co ti zbylo! Pavel ve vězení nejenom zpíval, on tam také napsal některé své nejlepší věci. Díval se na to takhle: „Neboť vím, že se mi vše obrátí k dobrému vaší modlitbou a přispěním Ducha Ježíše Krista. Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk“ (Filipským 1:19–21).
Co se dá s takovým mužem nebo ženou dělat? Jsou mimo dosah jakýchkoliv hrozeb. Jejich síla pochází ze zdroje, který není omezený vnějšími okolnostmi. To vše proto, že mají perspektivu víry. A to je to, co potřebuješ i ty!