„… otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu…“ Lukáš 15:20
Kanoista Bill Havens měl téměř zaručeno, že na VIII. olympijských hrách v Paříži v roce 1924 vyhraje zlatou medaili. Několik měsíců před olympiádou se však dověděl, že jeho manželka přivede na svět potomka právě v době, kdy on by měl být pryč. Řekla mu, že to zvládne sama, ale byl to životní milník, o který Bill nechtěl přijít. Všechny překvapil a zůstal doma. Prvního srpna 1924 přivítal na světě svého syna Franka. I když by ho asi zajímalo, jak by to bylo dopadlo, říkal, že nikdy svého rozhodnutí nelitoval. Investoval svůj život do chlapce a ukazoval mu svou lásku k peřejím.
Uplynulo čtyřiadvacet let a konaly se olympijské hry ve Finsku. Tentokrát byl do kanoistické soutěže vybrán jeho syn Frank. Den po závodech dostal Bill od Franka telegram: „Milý tati, děkuji, že jsi mě čekal, když jsem se měl narodit. Jedu domů se zlatou medailí, kterou jsi měl vyhrát ty. Tvůj milující syn Frank.“
Bill Havens stál o to, aby jeho rodina věděla, že je pro něho na prvním místě, ať se stane cokoli. Tím se stal hrdinou pro malého chlapce Franka. Věděl, že medaile ztrácejí lesk, rekordy se překonávají a na skvělé výkony se brzy zapomene. To neuspokojuje. Co tedy uspokojuje? Láska, kterou máš ke svým dětem a kterou ony milují tebe. Ježíš ukázal, že i když dítě sejde na scestí, rodičovská láska jej může zachránit. Nezanedbáváš svou rodinu? Pokud ano, tak s tím okamžitě něco udělej!