„Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ Římanům 8:28
Žádná zkušenost není nikdy zbytečná, pokud ji moudře zužitkuješ. Bůh si může použít vše, čím jsi prošel, aby ti pomohl dorůst v člověka, který splyne s jeho záměrem.
Mojžíš vyrůstal v pěstounské rodině. Jako adoptovaný syn faraónovy dcery strávil čtyřicet let tím, že se učil jazyk Egypťanů a jejich způsoby. Existuje lepší příprava jak pochopit své nepřátele, než být mezi nimi vychován? Mojžíš se ale také potřeboval naučit pár osobních lekcí. Proto ho Bůh na dalších čtyřicet let vyvedl do pouště, aby se tam staral o ovce. Faraónův vnuk se stal obyčejným pastýřem. Nic tě tolik nepokoří, jako když musíš dělat práci, která je pod úroveň tvé kvalifikace, zvláště když ses tam dostal svým vlastním selháním. Bůh ale během těch let chudoby Mojžíše učil, jak pochopit slabé lidi. Nakonec, když mu bylo osmdesát let, byl připraven naplnit své poslání: „I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: ‚Mojžíši, Mojžíši!‘ Odpověděl: ‚Tu jsem‘“ (2. Mojžíšova 3:4). Na tom nejméně pravděpodobném místě Bůh zjevil Mojžíšovi jeho poslání být vysvoboditelem Izraele. Ačkoliv se Mojžíš bál, vymlouval se, argumentoval, nakonec odvedl vynikající práci.
Pointou příběhu je, že Mojžíšova osmdesátiletá Boží škola nebyla ztrátou času. Čtyřicet let v paláci ho naučilo, jak jednat s faraónem, a čtyřicet let práce pastýře ho připravilo, aby mohl převést Boží lid přes poušť do zaslíbené země. Takže, i když bys možná byl raději jinde, než kde právě jsi, pamatuj si, že Bůh nikdy nenechá bez užitku žádnou zkušenost. Nikdy! Všeho si použije pro tvé dobro a ke své slávě.