„Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.“ Žalm 32:8
Než začneme mluvit o tom, co je Boží vedení, pojďme si ujasnit, co Boží vedení není:
1) Boží vedení není poslední možností. O duchovním vedení příliš často nepřemýšlíme, dokud nestojíme před důležitými otázkami jako koho si vzít, kde bydlet nebo jakým způsobem investovat peníze. Duchovní vedení není horká linka! Klíč k poznání, zda skutečně toužíš po Boží vůli, spočívá v otázce, jak často usiluješ o jeho vedení, když zrovna žádné problémy nemáš?
2) Boží vedení není jenom pro několik vyvolených. Ve Starém zákoně Bůh přiměl osla, aby promluvil (viz 4. Mojžíšova 22:28). Co kdyby ten osel zpychnul a začal se považovat za vznešenou duchovní rasu nadřazenou všem ostatním čtyřnožcům?
3) Boží vedení není zástěrkou pro to složit ruce v klíně. Kdosi řekl, že nebude o konkrétní zaměstnání usilovat, protože znamením Boží vůle bude, když ho dostane bez jakéhokoliv úsilí. Znamená to snad, že složit ruce do klína a čekat na okolnosti je tím pravým postojem hledání Boží vůle? To by bylo jako sednout si na dálnici, a když mě žádné auto nepřejede, říkat si: „Žádné auto mě nepřejelo, takže vím, že to byla Boží vůle a ne mé jednání v těle.“
4) Boží vedení není sázkou na jistotu. Ve skutečnosti někdy netoužíme po vedení; chceme jistotu! Rozhodování může být frustrující a můžeme se v něm cítit osamoceni. I nedůležitá rozhodování mohou vyvolávat obavy. Bůh chce, abychom se učili zdravé rozvaze, ale nejde to, aniž abychom činili rozhodnutí, přijímali rizika a občas neuspěli. Bůh z nás chce mít zrálé děti, ne roboty. Jeho cílem není dovést nás k tomu, abychom dělali věci správně, ale abychom byli správní lidé.