„Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.“ Žalm 3:6
David byl pomazán za krále Izraele. Avšak místo toho, aby okamžitě odjel do Jeruzaléma a nárokoval si trůn, byl nucen marnit roky života jako uprchlík a skrývat se v jeskyních, protože Saul usiloval o jeho život. Mohl se sám sebe ptát: „Jak je to tedy se zaslíbením, které mi Bůh dal?“ Pak se přihodila zajímavá událost. Jeden z Davidových vojáků našel Saula, jak spí. Přišel k Davidovi a řekl: „Bůh ti dnes vydal do rukou tvého nepřítele. Teď dovol, ať ho jedinou ranou přirazím kopím k zemi, druhé rány nebude třeba“ (1. Samuelova 26:8). Jaká šance! Zbavit se muže, který tě chce zabít, přestat se skrývat a uplatnit své právo na trůn. Konec konců, už jsem za krále pomazán byl! To všechno dávalo smysl, až na jednu věc – nebyl to Boží plán. David věděl, že se stejnou usilovností, s jakou chce vládnout Izraeli, musí také usilovat o Boží způsob získání vlády, pokud chce při vládnutí uspět.
Tento příběh by tě měl přimět, aby sis vše dvakrát rozmyslel a modlil se, než začneš jednat. Když Abišaj nabídl, že Saula zabije, měl na mysli Davidovo dobro. Proto se měj na pozoru; tví přátelé ti mohou dát radu, která může být v rozporu s Boží vůlí. V tu chvíli může být těžké se touto radou neřídit nebo se nesnažit obhájit své rozhodnutí s odůvodněním, že účel světí prostředky. Nikdy nikomu nedovol, i kdyby měl ty nejlepší úmysly, aby tě přiměl udělat něco, o čem víš, že je špatné. „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky“ (Přísloví 3:5–6).