„Řeči klevetníkovy … sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.“ Přísloví 18:8
Pomluvy ničí dobrou pověst i přátelství. Brání druhým otevřít se a přijmout potřebnou pomoc.
Bible staví donášení do jedné řady s vraždou (viz Římanům 1:29). Ty to možná ani tak nemyslíš, ale tvá slova mohou někomu zlomit srdce. Není žádným překvapením, že lidé drbou v salonu krásy nebo na pracovišti; ale v církvi? Tam to není tak nápadné, protože to umíme mistrně maskovat. Přítel s tebou například sdílí nějaký problém ze svého manželství nebo ti svěří, že jeho dítě má problémy s drogami. Co uděláš ty? Vezmeš telefon a spustíš modlitební řetěz. Pod záminkou žádosti o modlitbu tu zprávu rozneseš. Jakub napsal: „Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná“ (Jakub 1:26).
Proč Bůh pomluvy tak ostře odsuzuje? Protože dávají světu signál, že některým křesťanům není možné důvěřovat; že člověk, který má problém, se bude cítit bezpečněji mezi „anonymními alkoholiky“ než v církvi. Všiml sis, že se pomluvy nejvíc šíří po vinných ratolestech, které nesou kyselé hrozny? Jedněmi z nejhorších bývají křesťanští vedoucí; když se snaží zapůsobit na své kolegy, často vyzradí podrobnosti o zápasech někoho jiného. Pokud vidíš, že máš k takovému jednání sklony, modli se: „Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine…“ (Žalm 19:15). Když už musíš mluvit, mluv především s Bohem.