„… v souladu s jeho individuálním obdarováním a vlohami.“ Přísloví 22:6, přel. z angl.
Jako rodič můžeš obdarování svého dítěte buď podpořit, nebo zbrzdit. Bible přikazuje: „Vyuč chlapce na počátku jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne“ (Přísloví 22:6, ČSP). To neznamená, že když dítě navedeš na správnou cestu, nikdy ji neopustí. Tak to nefunguje, spasení je Božím dílem (viz 1. Korintským 3:6–7). Co tedy ta slova znamenají? V anglickém rozšířeném překladu „Amplified Bible“ znějí: „Nasměruj dítě na počátek cesty, po níž má jít v souladu s jeho individuálním obdarováním a vlohami“ (Přísloví 22:6, přel. z angl.). Všimni si slova „vlohami“.
Jako rodič držíš luk a tvé dítě je šíp. Takže se modli, aby ti Bůh pomohl rozpoznat silné stránky a nadání tvého dítěte a nasměrovat ho na „jeho cestu“. Skutečnost je taková, že Bůh tvého kojence předem „napojil na kabel“, předprogramoval silné stránky tvého batolete, nastavil trajektorii pro tvého teenagera a tobě dal výzkumný projekt na osmnáct let. Takže polož sám sobě otázku: „Čím je mé dítě jedinečné, jaké má vlohy?“
Dětské sklony často předznamenávají schopnosti člověka v dospělosti. Přečti je. Rozpoznej je. Potvrď je. Fandi jim! Zamysli se nad životem Josefa. V sedmnácti měl sny a viděl sám sebe jako vůdce (viz 1. Mojžíšova 37:2–10). Jako dospělý vykládal sny faraónovi a skončilo to tak, že vedl národ (viz 1. Mojžíšova 41). U malého Davida vidíme dvě silné stránky: nadání k boji a k hudbě. Později David zabil lva i medvěda (viz 1. Samuelova 17:34–37) a dovedně hrál na citeru (viz 1. Samuelova 16:16–23). V životě dospělého Davida dominovaly boj a hudba; a do značné míry je to právě to, co si dodnes připomínáme. Proto se snaž pochopit, ocenit a usměrnit jedinečnost svého dítěte.