„Byli jsme … křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt…“ Římanům 6:4
Při svatbě si snoubenci dávají snubní prsteny. Mohli by se stát manžely i bez nich? Jistě, prsteny ale stvrzují, že oba patří výlučně jen jeden druhému. Bylo by divné, kdyby manžel nikdy nechtěl jít ven na veřejnost se svou manželkou. Kdyby třeba řekl: „Budu s tebou večeřet, ale jenom doma.“ To by byla urážka!
Stejně jako prsten oznamuje navenek skutečnost, že máš manželskou smlouvu se svým partnerem, křest vyhlašuje, že věříš ve smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše a že jsi vložil svou důvěru v něj jako ve svého Spasitele. „Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít“ (Římanům 6:4–8).
Křest nejenže deklaruje před ostatními, že ses veřejně ztotožnil s Kristem; je také stálou připomínkou pro tebe. Když jsi v pokušení vrátit se ke starým způsobům, říká ti: „Ty už nejsi ten starý člověk, jsi nové stvoření v Kristu s novou stupnicí hodnot, postojů, jednání a s novým předurčením!“