„… její manžel ji chválí: ‚Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.‘“ Přísloví 31:28–29
Autoři Gary Smalley a John Trent vyprávějí ve své knize „Jazyk lásky“ o ženě, která se cítila zklamaná, protože když její manžel přišel večer z práce domů, tak s ní vůbec nemluvil. Jednou mu konečně vyprávěla příběh o muži, který šel s několika kamarády na snídani. Dobře se najedl, potom shrabal drobečky a dal je do sáčku. V poledne šel na oběd s několika kolegy a také se dobře najedl. Zase přidal několik drobků do sáčku. Když se večer vrátil domů, podal manželce sáček se zbytky. Žena mu řekla: „Přesně to mi děláš. Spolu s dětmi na tebe celý den čekáme, až přijdeš, že si popovídáme. Ale ty nám o sobě nic neřekneš. Celý den jsi pryč, potom nám podáš jen sáček pro psy a sedneš si k televizi.“ Manžel přiznal, že to byla rána, která ho probrala. Omluvil se a začal pracovat na tom, aby se své ženě a rodině otevíral.
Pokud jsi „silný, tichý typ“, budeš na tom muset pracovat trochu pilněji, abys to dokázal. Ale kvůli tvému manželství to stojí za to! Manželka pořád ještě má ty úžasné vlastnosti, které tě k ní přitahovaly, jen je třeba je hledat a vyjádřit ocenění. Šalomoun to formuloval takto: „… její manžel ji chválí: ‚Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš‘“ (Přísloví 31:28–29).