„A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.“ Matouš 13:58
Není zajímavé, že Ježíš dělal zázraky kdekoli, kromě vlastního města? Problém nebyl v samotném místě, ale v postoji lidí. Bible říká: „Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze, takže ohromeni říkali: ‚Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy? Není to ten syn tesařův?‘ … A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: ‚Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě‘“ (Matouš 13:54–57, ČSP).
Jak na to Ježíš reagoval? Opustil je a šel dál! Víra nedovoluje, abychom se zasekli v minulosti. Varujme se lidí, kteří říkají: „Vzpomínáš, jaký jsi byl, když…?“ Jestliže jim dovolíš, aby ti definovali tvůj svět, vždycky ti ho nějak zmenší. Budou se snažit, abys uvízl v nějaké fázi svého života, která už pominula. Budou se pokoušet tě definovat na základě toho, kým jsi býval, ne toho, kým ses stal – a už vůbec ne toho, kým se jednou možná staneš. Chtějí, aby ses s nimi zdržoval vzpomínáním, a okrádají tě o hybnost, kterou potřebuješ, aby ses vznesl. Nedovolí ti uchopit budoucnost. Nepusť si je k sobě. Bůh chce ve tvém životě udělat velké věci, ale musíš se posunout dál za „staré dobré časy“. Minulost je minulost, nedá se přepsat, je možné ji jen pořád dokola přehrávat. Je čas psát svůj příběh dále. Budoucnost před tebou leží jako neobydlená zem, která čeká na první průkopníky, kteří ji objeví. Probij se tedy dopředu!