„… utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.“ Římanům 8:18
Někdy se na povolání, které Bůh pro náš život připravil, díváme růžovými brýlemi. Následovat jeho volání však není totéž, jako uskutečnit svou vysněnou kariéru.
Když Bůh povolal Jeremjáše, aby kázal lidem, kteří nechtěli naslouchat, Jeremjáš tolik plakal, že se stal známým jako „plačící prorok“. Naší první reakcí na úkol Božího rozměru bývá obyčejně dost velký strach. Henry Blackaby napsal: „Někteří lidé říkají: ‚Bůh mě nikdy nepovolá k něčemu, co bych nezvládl.‘ Já jsem ale dospěl v životě k tomuto závěru – pokud se mi zdá, že úkol, který mi Bůh dává, mohu snadno zvládnout, pravděpodobně to není úkol od Boha. Úkoly, které Bůh dává v Bibli, vždy odpovídají jeho velikosti. Přesahují lidské schopnosti, protože Bůh chce světu, který ho sleduje, ukázat, jaký je, chce předvést svou sílu i svou laskavost.“
Když tě Pán volá k něčemu, do čeho se ti nechce, může pro tebe znamenat hodiny úsilí, než řekneš na jeho volání „ano“. Navíc ne vždycky je to spojeno s takovým uznáním, v jaké bys doufal. Lidé nemusí souhlasit s tím, co děláš, a mohou se snažit ti v tom bránit. Určitě to bude znamenat postup cestou pokusů a omylů a několik falešných startů. Navíc samotný přirozený talent nestačí, abys mohl své povolání naplnit; budeš potřebovat nápady, sílu a tvořivost. Pavel řekl: „Jsme spolupracovníci na Božím díle…“ (1. Korintským 3:9). Abys mohl být úspěšný, musíš na úkolu spolupracovat s Bohem. On tě nepovolává pouze k práci pro něj; povolává tě, abys s ním spolupracoval.