„Kdo roznáší pomluvy, odhaluje důvěrnosti…“ Přísloví 11:13, ČSP
Kdo roznáší pomluvy, je jako neupevněné dělo. Jen si to představ – dobře upevněné a správně namířené dělo může vyhrát bitvu. Není-li však dobře upevněno, zničí všechno ve svém okolí. To je přesně to, co dělá pomluva: „Kdo roznáší pomluvy, odhaluje důvěrnosti, kdo však je spolehlivý, přikrývá věc“ (Přísloví 11:13, ČSP). Slovo „pomlouvač“ pochází z hebrejského „rakal“, což znamená „jít okolo“; pravděpodobně to bylo původně spojováno s významem slova „prodavač“. Pomlouvač je tedy někdo, kdo chodí kolem a prodává klepy.
Jeden příběh vypráví o takovém malém „prodavači“. Do kuchyně, kde maminka připravuje večeři, vtrhne její malý synek. „Co dělal maminčin miláček celý den?“ navazuje maminka hovor a klučík pohotově odpovídá: „Hrál jsem si na pošťáka.“ „Na pošťáka?“ diví se maminka, „vždyť jsi neměl žádný dopis!“ „Náhodou jsem měl celý svazek dopisů,“ odpovídá chlapec a maminka se znepokojeně ptá: „Jakých dopisů?“ „No přece těch, co jsem našel na půdě v té zaprášené krabici převázané stužkou. Do každé schránky v naší ulici jsem jeden hodil!“
Tvá slova, ač jimi nic zlého nezamýšlíš, mohou zapříčinit řetězovou reakci, která může ublížit nebo znesvářit. Proto Bible říká: „Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele“ (Přísloví 16:28). Dokud si nejsi jistý, že důvěrné sdělení důvěrným také zůstane, nebo povede k nápravě, vůbec je nepouštěj dál. A pokud to už nemůžeš vydržet, řekni to raději tomu, kdo s tím může něco udělat – Bohu!