„Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím…“ Filipským 3:13–14
Některé věci, které si v sobě neseme, musí být vyřešeny dříve, než se budeme moci pohnout dopředu. Každá zkušenost, kterou jsi od narození až dodnes udělal, se podílela na formování toho, kým jsi. Vše, co jsi prožil, dobré i zlé, zásadně ovlivňuje, jak budeš jednat a reagovat po celý zbytek svého života.
Pavel napsal, že zapomíná na to, co je za ním, a upřeně hledí k tomu, co je před ním. Ptáš se, na co měl Pavel zapomenout? Na mnoho věcí! Na jeho příkaz byl k smrti ukamenován Štěpán, první křesťanský mučedník, zatímco on to sledoval. Než se na cestě do Damašku setkal s Kristem, běžně zavíral křesťany do vězení a posílal je na smrt. Pokud by Pavel svou minulost nepřekonal, nikdy by nenapsal polovinu Nového zákona a nepomohl by založit církev, která existuje dva tisíce let. Byl Pavel dokonalý? Ani náhodou! Proto řekl: „Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši“ (Filipským 3:12–14).
Jediné místo, v němž může žít minulost, jsou tvé vzpomínky. A jediná moc, kterou nad tebou může mít, je ta, kterou jí dáš. Proto dnešní slovo pro tebe je – začni se dívat dopředu.