„… vzájemná láska všech vás je stále větší.“ 2. Tesalonickým 1:3
Když Pavel řekl: „… vzájemná láska všech vás je stále větší“ (2. Tesalonickým 1:3), nemluvil o lásce za okolností, kdy je život dokonalý a každý tě přijímá. Bůh chce, abys dorostl do lásky, která nebude určovaná tvými pocity; do obětující se lásky, která říká: „… nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne“ (Galatským 2:20).
Můžeš být zamilovaný do myšlenky dokonalého manželství, aniž bys skutečně miloval svého partnera. Nebo můžeš snít o tom, čím by se mohly stát tvé děti, kdyby se držely tvých rad. Když pak ale přijde na lásku k rebelujícímu teenagerovi, který se chová nepatřičně, je to dlouhý proces, který tvou lásku neustále vystavuje zkoušce. Ježíš řekl: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem“ (Jan 13:34). On nás nikdy nežádá, abychom něco dělali, aniž by nás k tomu uschopnil.
Jsi tedy připraven trochu vyrůst? Spisovatelka Kristin Armstrongová řekla: „Když jsme zranění, je obvyklé, že se stáhneme. Nejhorší věcí, jakou rodič může udělat, je reagovat na chování dítěte odepřením náklonnosti. Srdce dítěte roste, když je syceno bezpodmínečnou láskou. Láska nesmí být závislá na chování, náladě nebo okolnostech. Být milý se nevyrovná tomu být milovaný. Představ si, že by nás Ježíš miloval pouze tehdy, když se chováme dokonale. Nikdy bychom neprožili jeho lásku a chřadli bychom. Vzhledem k tomu, že Ježíš je naším příkladem, musíme druhé milovat s jeho milostí. On nás miluje podle svých schopností, nezávisle na stupni našich zásluh. Proto my musíme milovat druhé ne podle svých, ale podle jeho norem.“