„Těmito slovy se vzájemně potěšujte.“ 1. Tesalonickým 4:18
Profesor Tony Campolo šel jednou na pohřeb svého známého a omylem se dostal do jiné pohřební síně. U vystaveného těla staršího muže tam truchlila jenom jeho vdova. Vypadala tak osaměle, že Campolo zůstal na pohřeb a potom ji doprovodil na hřbitov. Když po rozlučkovém obřadu odjížděli, Campolo se přiznal, že vlastně jejího manžela neznal. „Myslela jsem si to,“ odvětila, „nepřipadal jste mi povědomý. Ale to nevadí. Nemáte tušení, co to pro mne znamená.“
Philip Yancey napsal: „Být druhým prostě k dispozici, je tou nejmocnější posilou, jakou jim můžeme dát. Můžeme právem kritizovat tři Jóbovy přátele kvůli jejich necitlivé reakci na Jóbovo utrpení. Přečtěte si to ale ještě jednou: ‚Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil…‘ (Jób 2:13). To byly ty nejvýmluvnější chvíle, které s ním mohli strávit. Sám se trpícím lidem instinktivně vyhýbám. Kdo může vědět, zda chtějí o svých problémech mluvit nebo ne? Touží po útěše nebo po rozveselení? Co dobrého jim může moje přítomnost dát? Moje mysl se točí kolem racionálních úvah a výsledkem je, že udělám tu nejhorší možnou věc – zůstanu stranou. Když se zeptám, kdo jim nejvíce pomohl, nikdy se nezmíní o nějakém filozofovi. Nejčastěji mi začnou vyprávět o nějaké klidné, nenápadné osobě, o někom, kdo tam prostě byl, kdo víc naslouchal než mluvil, nedíval se stále na hodinky, ale objal je, dotýkal se jich a plakal s nimi, o někom, kdo byl k dispozici, kdo přišel tak, jak to vyhovovalo jim, a ne jemu samotnému.“ Tohle je služba druhým.