„Ta žena mu řekla: ‚Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila…‘“ Jan 4:15
Program odvykací kúry „Anonymních alkoholiků“ má uvedeno v jedné ze svých dvanácti zásad, že klient se má co nejméně vystavovat situacím, kdy není odpočatý, kdy je podrážděný a nespokojený. Tím se oslabuje a hrozí, že se vrátí ke své závislosti. Ale tato rada nefunguje! Proč? Protože každý z nás má v sobě zabudovanou touhu po naplněném životě. Představ si to jako prázdné místo v srdci, které však může naplnit jen Bůh sám. Někdo to řeší intimními vztahy. Ježíš potkal ženu, která už byla pětkrát rozvedená a nyní dokonce žila s přítelem. Rozhovor probíhal asi takto: „Ježíš jí odpověděl: ‚Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.‘ Ta žena mu řekla: ‚Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.‘“ (Jan 4:13–15).
Tvoje tělo si řekne, když má hlad a žízeň. To samé dělá tvoje duše – takže pokud jsi moudrý, budeš jí naslouchat. Jedinou „bezpečnou závislostí“ je úplná vydanost Bohu a závislost na něm! Všichni máme tendenci uspokojovat více to, po čem touží naše tělesnost, než náš duch. Nejčastějšími prameny uspokojení jsou práce, sex a zábava. Dnes k nim přibyla nová kategorie – internet. Psychologové dnes dokonce mluví o „závislosti na internetu“. Král David měl vše – moc, slávu, ženy i bohatství. Nic z toho ho neuspokojilo, protože jinak by nenapsal: „Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!“ (Žalm 42:2).
Nauč se rozpoznávat, kdy jsi „neodpočatý, podrážděný a nespokojený“, a obracej se raději na Boha.