„… přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: ‚Pokoj vám.‘“ Jan 20:19
Jedna z prvních věcí, kterou Ježíš po svém zmrtvýchvstání učinil, byla, že se zjevil učedníkům, ač tolik selhali. „Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: ‚Pokoj vám.‘ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: ‚Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás‘“ (Jan 20:19–21).
Byl tam také Petr, který zažil chůzi po vodě, jehož ruce byly nástrojem zázraku nasycení pěti tisíc hladovějících lidí, Petr, který spatřil Mojžíše a Elijáše na hoře proměnění. Onen statečný Petr, který směle vyznával: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě“ (Matouš 26:35). A nebyl jediný: „Podobně mluvili všichni učedníci“ (Matouš 26:35). Přesto v Písmu stojí: „Všichni ho opustili a utekli“ (Marek 14:50).
Svatý Jan, svatý Ondřej, svatý Jakub – všichni ti „svatí“, které můžeme po celém světě vidět na barevných vitrážích kostelů – opustili Ježíše, když je nejvíc potřeboval. Přesto jim to po svém vzkříšení ani jednou nevyčetl. Místo toho: „… ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána“ (Jan 20:20). Proč? Aby pochopili, že je miluje navzdory jejich selhání. Místo, aby je odmítl, řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás“ (Jan 20:21). Dnes říká to samé tobě!