„… povzbudil je pro službu v Hospodinově domě. “ 2. Paralipomenon 35:2
V Bibli čteme, jak si počínal král Jóšijáš: „Zavázal kněze, aby plnili své povinnosti, a povzbudil je pro službu v Hospodinově domě“ (2. Paralipomenon 35:2). Jóšijáš udělal dvě věci – dal kněžím pokyny a povzbudil je. Proč? Protože jedno bez druhého nefunguje!
Kolikrát jsi odcházel z církve s pocitem, že tě kázání pozvedlo na duchu, povzbudilo a inspirovalo? A už tě někdy napadlo říct svému pastorovi, jak mnoho pro tebe znamená, nebo mu poslat e-mail, aby věděl, jak velice si ceníš jeho služby? Pastoři dostávají více kopanců než polibků. Asi pětatřicet procent jich opouští službu kvůli malomyslnosti. Věděl jsi o tom? Dokonce i velký apoštol Pavel prožíval frustrace: „Když jsme přišli do makedonské provincie, nedokázali jsme se v klidu soustředit na práci. V církvi docházelo k potyčkám a pro strach v srdci jsme byli jako na trní. Nemohli jsme si odpočinout, protože jsme nevěděli, jak to dopadne. Pak nám Bůh, který pozvedá sklíčené, pozvedl hlavy i srdce Titovým příchodem. Radovali jsme se už jen proto, že jej vidíme, ale skutečného ujištění se nám dostalo ve chvíli, když nám pověděl, jak velice vám na mně záleží … a jakou máte o mne starost. Mé obavy ihned vystřídal pokoj!“ (2. Korintským 7:5-7, přel. z angl.). Titus občerstvil Pavla hned dvakrát:
1) Tím, že se objevil. „Radovali jsme se už jen proto, že jej vidíme…“ (2. Korintským 7:6, přel. z angl.). Ať se ti to líbí nebo ne, pokud nechodíš do sboru, říkáš tím: „Pastore, nestojí mi za to tě poslouchat.“
2) Tím, že mu přinesl povzbuzení. „… skutečného ujištění se nám dostalo ve chvíli, když nám pověděl…“ (2. Korintským 7:7, přel. z angl.).
Povzbuď v tomto týdnu svého pastora!