„Spravedlivý ať mě třeba bije…“ Žalm 141:5
Učení není to nejdůležitější, co člověka chrání před nevědomostí. Když se na to správně podíváš, je každá zkušenost v životě školou a každý nový známý učitelem. Takže využij každou zkušenost se učit. Jen se ujisti, že sis vybral správné učitele, kteří si zasloužili právo jít ti po boku. Když ti kompetentní lidé kladou těžké otázky, přinášejí ti perspektivu a pomáhají udržet se na správné cestě. Šalomoun řekl: „Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo. Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata je kárající mudrc slyšícímu uchu“ (Přísloví 25:11–12). Jestliže ti Bůh pošle někoho na pomoc:
1) Projev mu uznání. Nikdy druhé neber jako samozřejmost a nikdy nezapomínej říkat „děkuji“. Postojem „od nikoho nečekám uznání, proto je sám také neprojevuji“ se budeš zraňovat a zavírat si dveře k budoucnosti.
2) Zvedni své břemeno. Nebuď vypočítavý a zpátečnický. Hledej možnosti, jak zajistit, aby tvá přítomnost byla přínosem, a ne přítěží. Život ti nedluží nic než příležitost k růstu.
3) Rozuměj hranicím. Ostatní lidé mohou někoho znát natolik dobře, že ho oslovují křestním jménem. To ale neznamená, že to máš dělat také, zvlášť pokud jde o tvého potenciálního učitele. Když někdo řekne: „Ahoj, já jsem Karel,“ neodpovídej mu: „Jak se máš, Kájo?“. Dej najevo zdvořilost a nesnaž se měnit společenská pravidla podle prostředí, ve kterém zrovna jsi. Dodržuj hranice, respektuj druhé lidi, a pak budeš mít vždycky okolo sebe ty, kteří ti budou ochotni pomoci dostat se tam, kam potřebuješ.