„Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“ Lukáš 9:62
Ježíš hledal lidi připravené udělat více, než jenom v něj věřit; on chtěl ty, kteří byli ochotní ho následovat. Na počátku jeho služby vidíme Ondřeje, Petra, Filipa a Natanaele (viz Jan 1:35–52). Tito muži byli ochotní odejít z místa, na němž byli, a opustit věci, které vlastnili, aby jej mohli následovat. Ježíš povolával lidi k životu radikálního odevzdání se. „Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: ‚Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne‘“ (Marek 8:34). Nemyslel tím nic polovičatého, očekával ochotu následovat ho „na plný úvazek“.
Když budeš důvěřovat Ježíši, dostaneš se do nebe; jestli ale chceš být užitečným v jeho království na zemi, nedosáhneš toho ničím menším než každodenním následováním. Tři různí muži Ježíšovi řekli: „Budu tě následovat, Pane“ (např. Lukáš 9:61), pak ale nebyli ochotní vzdát se priorit svého starého života. Ježíš odpověděl touto mocnou metaforou: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží“ (Lukáš 9:62).
Následovat Ježíše znamená zanechat za sebou staré věci – staré komplexy, silné vztahy i způsob života. Nemůžeš orat rovnu brázdu učednictví a ohlížet se do minulosti. Nedopusť, aby gravitační síla selhání z minulosti, vina, strach, stud, zrada, ztráta, zneužití, odmítnutí, vztek nebo neodpuštění zničily tvou budoucnost. Přeřízni ta pouta; připoj se k těm, kdo jsou ochotní „následovat Beránka, kamkoli jde“ (viz Zjevení 14:4).