„‚… Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové‘.“ 1. Královská 19:4
Další důvod k depresi přináší srovnávání se s druhými lidmi. Myslíme si: „Kdybych tak mohl být jako tamten, byl bych šťastný.“
Když se srovnáváš s druhými, říkáš si o problémy (viz 2. Korintským 10:12). Měl by ses snažit být jen jedním člověkem, a to sám sebou. Když se snažíš napodobovat někoho jiného a jednat jako on, nevyhnutelně se dostaneš do deprese. Musíš být sám k sobě upřímný a být tím, kým jsi. To je všechno, co Bůh chce a co očekává. Navíc když se začneme srovnávat s jinými lidmi, upadáme ještě do jedné pasti – srovnáváme své slabosti s jejich silnými stránkami. Zapomínáme, že ti lidé jsou možná slabí v oblastech, v nichž my jsme silní. Snažíme se sami sebe motivovat prostřednictvím sebekritiky a odsuzování. Děláme to tak, že sami sobě říkáme, co bychom měli dělat: „Měl bych být jako tamten člověk. Měl bych se chovat lépe. Měl bych být schopen toho dosáhnout. Měl bych toho nechat“ – jako by nás slovní sebebičování mohlo změnit! Sekýrování nefunguje, když ho zkoušíme na někom jiném, a nefunguje ani, když ho zkoušíme sami na sobě.
Jaké je tedy řešení? Začni svou mysl přeprogramovávat Božím slovem. „Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha“ (2. Petrova 1:3–4).