„Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ Lukáš 2:12
Phil Yancey si šel jednou v Londýně poslechnout Händlova Mesiáše. Vyprávěl o tom následující: „Dopoledne jsem strávil prohlížením zbytků anglické slávy. Viděl jsem korunovační klenoty, zlatý palcát, starostův pozlacený kočár … Podobné obrazy zřejmě naplňovaly mysli Izajášových současníků, když slyšeli zaslíbení: ‚I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa‘ (Izajáš 40:5). Není pochyb o tom, že Židé vzpomínali na slávu Šalomounových dnů: ‚Král měl v Jeruzalémě stříbra a zlata jako kamení a cedrů jako planých fíků…‘ (2. Paralipomenon 1:15). Mesiáš, který se zjevil, byl ale oblečen do slávy pokory. Bůh, který mohl velet armádám a hýbat císařstvími jako šachovými figurkami, přišel na zem jako dítě, které bylo závislé na přístřeší, jídle a lásce mladého manželského páru. V Londýně jsem zahlédl záblesky toho, jak vládci kráčeli světem – s osobními strážci, fanfárami trubek, ve skvělém oblečení s blyštivými šperky. Královna Alžběta II. nedávno navštívila Spojené státy se dvěma tisíci kilogramy zavazadel. Měla dvoje oblečení pro každou příležitost, vlastního kadeřníka a řadu dalších sloužících. Boží návštěva na zemi se uskutečnila ve stáji bez služebnictva. Novorozeného Krále neměli kam položit, jedině do žlabu. Mohla ho zašlápnout mula! Obloha zářila přítomností andělů, kdo ale tu podívanou viděl? Negramotní lidé, nádeníci, najatí, aby hlídali stáda někoho jiného, pastýři, kteří nám nezanechali svá jména, ‚úplné nuly‘.“
V roce 1865 tento příběh inspiroval jednoho episkopálního kněze, aby při návštěvě Betléma napsal známá slova: „Jak tichounce Bůh zázračný dar dává! Přichází k lidem žehnání a sláva. Snad málokdo jej slyší v světě hříchu; k pokorným však Ježíš vejde v tichu.“