„Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“ Matouš 7:1
Jako rodič můžeš zlomit ducha svého dítěte, když mu budeš zdůrazňovat, co dělá špatně, místo toho, abys zdůrazňoval, co dělá dobře. Jako člen církve můžeš pastorovi vzít odvahu svou kritikou, anebo ho můžeš povzbuzovat, dokud nevstoupí do plnosti všeho, k čemu ho Bůh povolal.
Proč raději kritizujeme než povzbuzujeme? Protože poukázat na chyby druhých je jednodušší než jednat se svými vlastními! Tím, že se stále vracíme k nedostatkům druhých, se sami cítíme lépe. Ježíš nás ale chytá na háček: „Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra“ (Matouš 7:4–5).
Zamysli se nad osobou, skupinou nebo organizací, které nejvíc kritizuješ, a vzpomeň si, před kým je kritizuješ. Snažíš se zlepšit si tak své postavení v očích druhých? Nosíš v sobě nevyhojené rány a nevyřešené problémy, takže si vyléváš hněv na každém, kdo se ti postaví do cesty? Ježíš řekl: „Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen“ (Matouš 12:34–37). Jaká je na to odpověď? Modli se: „Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!“ (Žalm 19:15).