„Pojďte sami stranou … a trochu si odpočiňte!“ Marek 6:31
Následování Ježíše by ti mělo dodávat energii, ne tě naplňovat pocitem vyhoření. Ježíš kázal rolníkům, kteří k orání svých polí používali voly. Žili podle náboženských pravidel, která jim neumožňovala odpočívat a zakoušet Boží lásku a milost. Proto jim řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží“ (Matouš 11:28–29).
Ježíš měl víc práce než kdokoliv z nás. Nikdy ale nedopustil, aby se přerušilo jeho životadárné spojení s Otcem nebo se narušila jeho schopnost projevovat lásku, když to bylo třeba. Ze shonu se pravidelně uchyloval do soukromí k modlitbě. Dokonce, i když se jeho učedníci vrátili nadšení úspěchem po vzrušující službě, řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Proč? Protože, jak čteme dále: „Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst“ (Marek 6:31).
Stálý spěch je známkou života bez stanovených priorit; je jasným znamením, že se do popředí dostaly druhořadé, méně důležité věci. Bůh nám přikazuje odpočinek každý sedmý den. Kromě toho také židovským rolníkům uložil, aby každý sedmý rok nechali odpočinout pole, aby dávala lepší úrodu. Naším problémem je, že chceme „okamžitou“ dospělost – informace místo moudrosti a šířku místo hloubky. Jenže to nefunguje. Hloubka přichází pomalu. Ježíše nejde následovat ve sprintu; nemůžeš jít rychleji než ten, kdo tě vede.