„Dobře, má dcero, že chceš chodit s jeho děvečkami. Aspoň na tebe nebudou na cizím poli dorážet.“ Rút 2:22
Jedna autorka napsala: „Máš-li zbožné kamarádky, buď za ty vztahy vdě?n? a?pe?uj o?n?, jako kdyby načná a pečuj o ně, jako kdyby na nich závisel tvůj život; ve skutečnosti to tak totiž doopravdy je. Všechno je lepší, když chodíš ‚s jeho děvečkami‘. Život je bezpečnější, autentičtější, trvalejší, prostě zábavnější. Bůh stvořil ženy tak, aby se spoléhaly na jiné ženy. Jsem požehnaná kamarádkami, které mne pozvednou, když jsem na dně, drží mne při zemi, když se povyšuji, a každý den mi ukazují Boží tvář prostřednictvím účasti, humoru, posilování i nepodmíněné lásky. Totéž si můžeš pěstovat a užívat i ty.“
Nejenom ženy potřebují přítelkyně, přátele potřebují i muži. Jednou z prvních věcí, o nichž mluvil Bůh v Bibli, bylo: „Není dobré, aby člověk byl sám“ (1. Mojžíšova 2:18). Šalomoun napsal. „Přítel miluje v každé době, bratr se zrodil pro čas soužení“ (Přísloví 17:17, ČSP).
Básník William Carlos Williams napsal: „Když je ti smutno a ne vesele, buď rád, když u sebe máš přítele. Snad nepomůže odstranit zlou věc – s tou sám se musíš poprat nakonec. Víš ale aspoň – nejsem tady sám. Díky ti, Bože, přítele že mám!“
Proto si važ svých přátel.