„Ona učinila, co měla…“ Marek 14:8
Jedno z nejvzácnějších ocenění od Ježíše se dostalo ženě, která na jeho hlavu vylila drahou mast z alabastrové nádoby: „Ona učinila, co měla…“ (Marek 14:18). Nic více, nic méně od nás Bůh nepožaduje.
Dívka z vyšší společenské vrstvy jménem Florence přijala jedné noci roku 1837, že ji Bůh zve, aby mu sloužila. Devět let nato začalo toto povolání dostávat konkrétní podobu. Dozvěděla se totiž, že v Německu existuje škola pro zdravotní sestry – diakonky. Odjela tam, aby se učila pečovat o nemocné. Teprve až v roce 1853 jí však její rodiče dovolili, aby se stala ošetřovatelkou v londýnském špitále pro urozené dámy. O rok později vypukla Krymská válka a ona se přihlásila jako dobrovolnice. Odjela do Konstantinopole pečovat o britské vojáky. V Turecku ji zařadili na místo ošetřovatelky ve vojenském lazaretu. V té době se vliv hygieny na zdraví ještě podceňoval, takže kromě péče o pacienty jí dalo hodně práce, aby přesvědčila lékařský svět mužů, kam byl ženám přístup zapovězen, že je potřeba dát žalostně zanedbanou nemocnici do únosného hygienického stavu. Zpočátku financovala hygienické potřeby sama, později psala dopisy a žádala o podporu nemocnice významné osobnosti. V nemocnici trávila dny i noci, aby raněným vojákům zajistila potřebnou péči. Její noční obchůzky, kdy kontrolovala potřebné, jí vysloužily přezdívku „dáma s lucernou“. O které dámě je řeč? O Florence Nightingalové. Jedno z jejích oblíbených rčení bylo: „U nikoho jsem nedělala výjimky, ani jsem žádné neumožnila.“
Místo toho, aby ses vymlouval na nedostatek talentu nebo příležitostí, využij to, čím tě Bůh obdařil.