„… nevědí, co činí.“ Lukáš 23:34
Max Lucado napsal: „Hněv se hromadí po kapkách … Někdo ti obsadí tvé parkovací místo, trčíš v zácpě na dálnici, číšníkovi to trvá a ty spěcháš, připálil jsi toust … jedna zdánlivě nevinná kapka hněvu ke kapce a máš kbelík plný vzteku … Nikomu nevěříš … na každého, kdo se přiblíží, vrčíš … stáváš se chodící časovanou bombou, která při správnému poměru napětí a úzkosti může kdykoliv bouchnout … Nemůžeme popřít, že … náš hněv je realitou. Jak ho ale zkrotit? Ježíš řekl o těch, kdo ho křižovali: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lukáš 23:34) … Viděl ten krvežíznivý, po smrti prahnoucí dav nikoliv jako vrahy, ale jako oběti … neviděl v jejich tvářích nenávist, ale zmatek … neměl je za rozvášněný dav, ale za „ovce bez pastýře“ (viz Marek 6:34). Nevěděli, co činí … nepřemýšleli o tom … neměli sebenepatrnější myšlenku … stali se rozlíceným davem naštvaným na něco, co ani nemohli pochopit, takže se zahojili na Bohu. Nevěděli, co dělají, a ve většině případů, kdy nás ovládne hněv, to nevíme ani my sami. Nechceme si připustit, že jsme ovce bez pastýře … narození mimo jednu věčnost a nebezpečně blízko k té druhé … Nemáme odpovědi na otázky lásky a bolesti … nevíme, co se záhadou stárnutí … nevíme, jak léčit své vlastní tělo, ani jak vycházet s našimi partnery … Můj názor je – nekontrolovaný hněv náš svět nezlepší … chápavé porozumění ano. Když své hněvivé jednání zaměníme za účastné porozumění … dojde nám, že vnášíme do tmy světlo … spousta lidí ve tmě klopýtá … Tak zapal alespoň svíčku.“