„Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha?“ Galatským 1:10
Máme sklon upadnout do jedné ze dvou pastí:
1) Myslet si o sobě příliš mnoho. Když Harry Truman po smrti Franklina Roosevelta usiloval o prezidentský úřad, vzal si ho Sam Rayburn, mluvčí Bílého domu, stranou a řekl mu: „Spoustu lidí tady i venku sis získal a určitě ti budou namlouvat, jak jsi skvělý. Ale Harry … ty i já víme, že nejsi.“ Truman si vzal tuto radu k srdci a stal se opravdu skvělým prezidentem. Chceš-li naplnit životní poslání, které ti Bůh dal, potřebuješ dvě věci – být závislý na Bohu a důvěřovat mu. Pokud jsou tyto dvě věci na svém místě, můžeš uspět.
2) Myslet si o sobě příliš málo. Mnozí z nás už vědí, co je to snažit se podbízet lidem, aby o nás měli lepší mínění; dokázat jim, že jsme pro ně cenní. Dokud se nepřestaneš přizpůsobovat svým kritikům, zůstaneš uvězněný ve vězení svého vlastního postoje. Stane-li se jejich názor tvým názorem, vystavěl sis ve své duši celu s jedním vězněm uvnitř – tebou. Faktem je, že lidé, kteří chtěli celý život udělat dojem, možná ve skutečnosti nikdy na nikoho nezapůsobili. Je třeba, aby ti došlo, že z Božího hlediska je to opravdu nepodstatné! Chceš-li uspět, musíš být schopný spolupracovat s druhými, aniž by tě jejich nálady a názory manipulovaly. Proto Pavel napsal: „Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým“ (Galatským 1:10).