„Toto jsou Davidova poslední slova…“ 2. Samuelova 23:1
Jednou zemřeme všichni; naše poslední slova budou často považována za jedny z nejdůležitějších. Otázkou je, zda jsi uplatnil svůj nejvyšší potenciál a naplnil Boží záměr pro svůj život. Bible říká: „Toto jsou Davidova poslední slova…“ (2. Samuelova 23:1). Co nám to má naznačit? Davidův příběh je šachovnicí dobra a zla, zisků a ztrát, vítězství a porážek. Ve svém životě musel prožít, že mu syn znásilnil dceru, že dalšího syna zabil, že jeho žena se k němu otočila zády, přátelé ho zradili, aby uchvátili jeho království, jeho představený se ho pokusil zabít, jeho rodina ho odmítla, spoustu času prožil ukrýváním se v jeskyních. Teď k nám David promlouvá ještě jednou. Mluví o Goliášovi? O Saulovi? Bat-šebě? Nikoliv. „Tak praví David … povýšený Nejvyšším, jehož pomazal Bůh Jákobův, líbezný pěvec izraelský. Promlouvá ze mě Hospodinův duch, jeho slovo ve svých ústech mám. Toto mi řekl izraelský Bůh, On, skála Izraele, praví sám: Kdo lidem spravedlivě vládne, kdo v Boží bázni panuje, je jako úsvit za východu slunce, jak jasné jitro bezmračné; je jako po dešti vyjasnění, když tráva raší ze země. Kdyby můj dům před Bohem tak nestál, což by mi věčnou smlouvu dal, cele platnou a stvrzenou? Všechnu tu spásu, všechno to blaho by rozkvést nenechal!“ (2. Samuelova 23:1-5, B21).
Proč máme tato slova v Bibli? Pro ty z nás, kteří stejně jako David nedosahují dokonalosti, ale jejichž srdce nikdy nepřestane následovat Boha.