„Jistě ti prokážu milosrdenství…“ 2. Samuelova 9:7, ČSP
Když v biblických dobách nastupoval na trůn nový král, obvykle zabil nebo vyhnal každého rodinného příslušníka předešlého krále. Jónatan, syn krále Saula, a David, kterého Saul nenáviděl, byli blízcí přátelé. Natolik blízcí, že spolu uzavřeli smlouvu, že se budou vzájemně chránit i s nasazením života.
Když Jónatan a Saul padli v bitvě, zůstal po Jónatanovi jediný syn, Mefíbóšet. David jej dal přivést do paláce a řekl mu: „Jistě ti prokážu milosrdenství kvůli tvému otci Jónatanovi a vrátím ti všechny polnosti tvého děda Saula. Trvale budeš jíst pokrm u mého stolu“ (2. Samuelova 9:7, ČSP).
Mefíbóšet tehdy bydlel v Lódebaru, což znamená „země k ničemu, místo bez chleba“ (viz 2. Samuelova 9:4–5). To je důležité, protože pokud nemáš žádné sebevědomí, obvykle to odráží i tvé okolí. Můžeš to úplně vzdát, nebo přejít do druhého extrému a snažit se být naprosto dokonalý. Ve skutečnosti ale nemusíš dělat nic. Bible říká, že Bůh ti v Kristu odpustil (viz Efezským 4:32). Tvé přijetí není založené na tom, kým jsi, ale na tom, čí jsi! Mefíbóšet byl na obě nohy chromý a nemohl pořádně chodit. Tebe se v duchovním slova smyslu týká totéž! A přece čteme: „… Mefíbóšet … každodenně jídal u králova stolu. Kulhal na obě nohy“ (2. Samuelova 9:13). Na jeho chromé nohy nebylo vidět, protože byly skryty pod královským stolem. A totéž dělá Bůh i pro tebe! Zahaluje tě do Kristovy spravedlnosti a všechny tvé hříchy přikrývá krví. To znamená, že jsi v jeho očích vždycky přijatelný, a to i právě v tomto okamžiku.