„Kdo stojí v čele, ať je horlivý.“ Římanům 12:8
Jak poznáš, že máš „dar vedení“? Jednak podle toho, že víš, kam tě Bůh vede, a pak tím, že jsi schopen ostatní přesvědčit, že má cenu tě následovat. Existuje mnoho schopných lidí, kteří se nikdy efektivními vůdci nestali. Proč? Protože se více zajímali o sebe než o ty, které vedli. Je pozoruhodné, že jakmile prošli školou tvrdých zkoušek, stali se na potřeby druhých citlivějšími. Ale dobrý vůdce nečeká, až tím projde. Uvědomuje si, že nápady jsou jen jednou korunou ve stokoruně, ale lidé, kteří je mohou zrealizovat, jsou k nezaplacení. Legendární fotbalový trenér Bear Bryant říkával: „Jsem jenom obyčejný oráč z Arkansasu, ale naučil jsem se, že je třeba, aby tým byl soudržný – vím, jak kterého hráče povzbudit, jak druhé uklidnit, aby nakonec srdce všech v týmu bilo ve stejném rytmu. Jsou tři zásady, kterých jsem se vždy držel. Když se nedařilo, mohl jsem za to já. Když se dařilo napůl, mohli jsme za to my. A když se dařilo, mohli za to oni.“
Máš-li dar vedení, nese to s sebou také dát se všanc. Je-li snížená viditelnost, člověk se bojí vzlétnout, ale ty nesmíš dovolit, aby ti drobné názorové střety zastřely výhled – „každý špek výtky raději vlož mezi dva chleby pochvaly“. Robert Louis Stevenson říkal: „Své obavy si nechte pro sebe, ale o svou odvahu se podělte s ostatními.“
Jsou vůdci, kteří dokáží zvednout člověku tlak, a jsou zase jiní, kteří jej zklidňují. Pavel byl typem toho druhého vůdce: „Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás … za vaši účast na díle evangelia…“ (Filipským 1:3–5). To je typ vůdce, o který bys měl usilovat.