„… ukázal se teď na konci věků… jednou provždy…“ Židům 9:26, B21
V jeruzalémském chrámě bylo hodně všelijakého vybavení; každé sloužilo jinému účelu. Ale nebyla tam ani jedna židle. Víš proč? Protože služba kněží nikdy nekončila! Lid neustále hřešil, takže beránci museli být za jeho hříchy nepřetržitě obětováni. Když však Ježíš zemřel, byl vzkříšen a odešel zpět do nebe, tak první věcí, kterou udělal, bylo, že se posadil (viz Židům 10:12). To proto, že dílo spásy bylo dokonáno! Bible říká: „Také … nepřišel proto, aby se obětoval znovu a znovu, jako když velekněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví … ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích“ (Židům 9:25-26, B21). Proto, že se Kristus na kříži obětoval jednou provždy, máš teď kdykoliv volný přístup k Bohu. Kdykoliv vyslovíš: „Otče, přicházím ve jménu Ježíše,“ jsi vítán a všechny tvoje potřeby jsou vyslyšeny.
Jeden příběh z doby po občanské válce Severu proti Jihu vypráví o vojákovi, který seděl na lavičce u Bílého domu s hlavou v dlaních. Šel kolem malý kluk. Zastavil se, aby se zeptal, zda mu něco není. Voják zvedl hlavu a ztěžka vysvětloval, že chtěl mluvit s prezidentem Lincolnem, ale stráž ho nepustila dovnitř. Chlapec ho vzal za ruku a dovedl ho přímo až do oválné pracovny prezidenta. „Otče,“ řekl, „tento člověk s tebou potřebuje naléhavě mluvit.“ Ten chlapec byl prezidentův syn; jednou provždy měl volný přístup ke svému otci. Protože patříš Ježíši, máš takový přístup k Otci také!