„V modlitbách buďte vytrvalí…“ Koloským 4:2
V roce 1964 obléhali komunističtí rebelové z kmene Simba město Bunia v Zairu. Zatkli a popravili mnoho občanů. Jednou z jejich obětí byl pastor jménem Zebedayo Idu. Odsoudili jej k trestu smrti před popravčí četou a na noc ho dali do žaláře. Druhého dne ráno jej spolu s velkým počtem vězňů nahnali do nákladního auta a odvezli na veřejné místo k popravě. Tam bez jakéhokoliv vysvětlení státní úředník přikázal vězňům, aby se seřadili a rozpočítali se na „první druhý, první druhý“. Ty, kteří byli „první“, postavili před popravčí četu a ty, kdo byli „druzí“, odvezli zpátky do vězení. Pastor Idu byl mezi ušetřenými.
Po návratu do žalářních kobek vězňové slyšeli zvuk střelby. Pastor využil tohoto dramatického okamžiku, aby sdílel příběh o Ježíši a o nebeské naději. Toho dne osm vězňů odevzdalo život Kristu. Přibližně ve chvíli, kdy pastor Idu skončil své vyprávění, přišel ke dveřím vzrušený posel s propouštěcím příkazem – pastora zatkli omylem a mohl svobodně odejít.
Rozloučil se s vězni a spěchal do svého domu vedle modlitebny. Našel tam zástup věřících, kteří se modlili za jeho propuštění. Když zjistili, že do dveří vchází odpověď na jejich modlitby, změnila se jejich služba modlitby ve službu chval a uctívání. Stejný Bůh, který vyslyšel modlitebníky novozákonní církve v Jeruzalémě a zachránil Petra před popravou, vyslyšel modlitebníky v Zairu a vysvobodil jejich pastora (viz Skutky 12:5). A Bůh naslouchá stále. Proto se stále modli!