„Tomu pak, který … může učinit nade všechno víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit … buď sláva … na věky věků!“ Efezským 3:20-21
Na svém putování z Egypta do zaslíbené země prošli Izraelci třemi etapami, které dobře ilustrují životní podmínky, ve kterých se můžeš nacházet i ty:
1) „Nedostatečné“ podmínky. Jako otroci v Egyptě byli životně závislí na faraónovi. Když jsi závislý na někom jiném než na Bohu, nejsi skutečně svobodný. Do té doby, než pochopíš, že zdrojem tvého života je Bůh, musíš žít v mentalitě „nedostatečnosti“. Elijáš prožíval u malého potůčku hlad a havrani mu denně přinášeli maso. Jednoho dne však havrani nepřiletěli a potok dokonce vyschnul. Proč? Bůh odstranil dočasný zdroj, aby Elijáše přivedl zpět k pravému zdroji. Pochop – ať už si Bůh používá kohokoliv nebo cokoliv – stále je tvým zdrojem on sám. Jeho jméno je „Jehovah Jireh“, což znamená „Bůh opatří.“
2) „Dostatečné“ podmínky. Na poušti dostával Izrael každý den jen tolik many, aby měl dostatek. Nebyla to legrace bojovat o přežití. Ale většinou si vážíme právě toho, co si musíme vybojovat, a učí nás to více Bohu důvěřovat. Navíc, život v takových podmínkách v nás probudí houževnatost, která nás posunuje k lepším zítřkům.
3) „Více než dostatečné“ podmínky. Boží plán pro Izrael byla „… země, v níž … nebudeš mít nedostatek…“ (5. Mojžíšova 8:9, B21). Jeho plánem pro tebe je hojnost v každé oblasti života (viz 2. Korintským 9:8). Myslíš, že je to proto, abys mohl hromadit? Ne, je to proto, abys mohl být požehnáním pro druhé a naplnil svoje životní poslání.
Stůj na tomto slově z Písma: „Tomu pak, který … může učinit nade všechno víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit … buď sláva … na věky věků!“ (Efezským 3:20-21).