„Všem jsem se stal vším…“ 1. Korintským 9:22
V každém pracovním vztahu musíme respektovat, že jsme různí. I v rodině přece respektujeme jedinečnosti svých povah. Nemusíme mít na vše shodný pohled, ale vždy musíme vzít v úvahu, z jakého prostředí ten druhý vyšel. Pavel to tak dělal: „Snažím se najít společnou řeč se všemi“ (viz 1. Korintským 9:22). Někteří si myslí, že následují Krista, ale přitom mají problém přijímat jiné názory a hodnoty než jen ty svoje. Myslí si, že „kompromis“ je sprosté slovo. Někteří z nás přišli ke Kristu opravdu ze dna společnosti a po svém obrácení už nechtěli mít nic společného s nikým, kdo s nimi nesouhlasil a neztotožňoval se s jejich novými hodnotovými principy. Někdy to díky tomu vedlo k rozpadu celé rodiny, protože se příliš snažili vnutit svoje postoje svým blízkým a vymezovali se vůči všem, kdo se odvážili s nimi nesouznít. Jaké strašné zneužití a nepochopení křesťanství!
Ježíš neodsuzoval ani ty, kdo ho ukřižovali. Naopak se modlil: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lukáš 23:34). Nevnímal je jako morálně odpadlé, ale jako duchovně slepé. Svým učedníkům řekl: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec…“ (Jan 6:44). Tvým úkolem je lidi milovat, Božím úkolem je zase změnit je! Přestaň se snažit o něco, co může učinit jen Bůh! Pokud budeš trpělivě investovat do svých vztahů, respektovat postoje druhých lidí a zasévat dobré símě, sklidíš v dlouhodobém horizontu bohatou úrodu. Bude to tvá láska, nikoliv oprávněnost tvého argumentu, co přinese naději těm nejvíce zraněným, aby uzdravila bolestivá místa jejich lidské duše.