„Bůh je … v časech soužení vždy připraven pomoci. Proto se nebudeme bát!“ Žalm 46:1-2, přel. z angl.
Jednou jedna žena projížděla krajinou, když uviděla, že se blíží tornádo. Schovala se tedy za své auto a pozorovala, jak tornádo zničilo nedaleký dům. Rozběhla se k místu, kde zůstala jen díra v zemi, a uviděla muže, který se zavřenýma očima seděl na bobku. „Jste v pořádku? Je tu s vámi ještě někdo?“ zeptala se. „Ne,“ odpověděl, „jsem tu jenom já a Bůh a zrovna máme naléhavý rozhovor!“
Nic nepohání modlitbu tak jako skutečná potřeba – v krizi se modlí i nevěřící. V životě jsou některé problémy, které sami prostě nevyřešíme. Proto žalmista napsal: „V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš“ (Žalm 86:7). Někdy jsou naše modlitby prostě jen voláním o pomoc určeným pouze Božím uším. Když už nemáš jinou možnost, tvá víra rychle vzroste a krizové situace se stávají příležitostmi, kdy můžeš Boží milost a moc prožívat ve větší míře. Takže jestli jsi v situaci vyžadující volání SOS, zde je modlitba, na niž ti Otec jistě odpoví:
„Otče, připadá mi, že jsem ve zcela beznadějné a bezvýchodné situaci. Dovol mi pocítit svou přítomnost a povzbuzení tvého Ducha, který mi připomene, že těm, kdo věří, je všechno možné. Pošli mi z nebe odpověď na mou pozemskou situaci. Z místa, kde stojím, to vypadá beznadějně. Ty jsi ale Bůh, který stvořil zemi z ničeho a obrátil zpět vlny moře, aby tvé děti mohly bezpečně přejít. Ty jsi učinil, aby slepý viděl, chromý chodil a hluchý slyšel. A já ti dnes děkuji, že jsi můj Bůh a že jsi vždy připraven pomoci mi v časech soužení.“