„… řekl jsem: ‚Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.‘ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.“ Žalm 32:5
Když v životě úmyslně hřešíš, bouříš se proti Boží vládě a nebudeš z toho mít dobrý pocit. Ale tento nedobrý pocit je důkazem, že jsi skutečně vykoupené dítě Boží; jinak by tě totiž hřích nechal chladným. Představ si dospívajícího, který se přijde svému otci přiznat: „Tati, je mi to líto, ale bez dovolení jsem si vzal tvé peníze a s kamarády si koupil pivo.“ Možná by se na to nikdy nepřišlo, zvlášť pokud otec nemá vzorný přehled o svých financích. Bylo to však svědomí, které trápilo jeho syna a vedlo k tomu, aby se přiznal: „Tati, neměl jsem kupovat to pivo; neměl jsem lhát o svém věku; neměl jsem bez dovolení použít tvé peníze. Důvěřoval jsi mi a já tě zklamal. Mrzí mě to; už to neudělám.“ Tomu se říká vyznání hříchu. Tak musíme vyznávat v našich modlitbách.
Řecké slovo „vyznání“ znamená „souhlas s Bohem“. Když vyznáváme naše hříchy, souhlasíme s Bohem ve všem, co o hříchu v našich životech říká a co zjevuje skrze své slovo a Ducha svatého. Když vyznáváme hřích, slovně ho popisujeme a dostává se nám očištění a odpuštění. Ano, vyznání je často bolestivé, ale udržuje vztah s naším nebeským Otcem čistý, otevřený a osobní. Pokud to neděláme, není to tak, že nás Bůh přestává milovat, ale v nás narůstá pocit, že už před něj nemůžeme důvěrně předstoupit. Je nějaký hřích, který chceš vyznat? „Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti“ (1. Janova 1:9, ČSP).